Obezita

Boj s obezitou v IKEM

Pandemie obezity

Dle Světové zdravotnické organizace WHO v roce 2016 bylo na území ČR evidováno 28 % obézních občanů (BMI 30 kg/m2 a více) a 38 % bylo
v pásmu nadváhy (BMI 25–29,9 kg/m2). Jak si stojíme v porovnání s jinými státy Vám prozradí tabulka č. 1. Výskyt obezity netrápí jen dospělou populaci, ale celosvětově postihuje kolem 20 % dětí do 18 let. Ve světovém měřítku v roce 2016 trpělo nadváhou 1,25 bilionu lidí a obezitou 650 milionů lidí. V současné době umírá na světě více lidí na komplikace spojené s obezitou než na podvýživu. V následujících letech očekáváme zhoršení současné pandemie obezity a s ní spojené zdravotní komplikace včetně zvýšeného rizika kardiovaskulárních chorob a nádorových onemocnění.

Tab.1. Procentuální výskyt nadváhy a obezity v roce 2016 dle WHO u dospělých

Stát
Nadváha
BMI 25-29,9 kg/m2
Obezita
BMI 30 kg/m2 a více
Nadváha + obezita
BMI 25 kg/m2 a více
Česká republika
38,2
28,5
66,7
Rakousko
27,7
30,4
58,1
Německo
37,1
25,7
62,8
Itálie
41,2
22,9
64,1
Mexiko
35,7
28,4
34,1
Saudská Arábie
34
35
69
Slovensko
37,3
22,4
59,7
Turecko
34,7
32,2
66,9
USA
32,9
37,3
70,2

Tab.2. Klasifikace tělesné hmotnosti podle body mass indexu (BMI)

Výpočet hodnoty BMI

Vaše zpráva byla úspěšně odeslána

Naše koordinátorka Vás bude v nejbližší možné době kontaktovat
Něco se pokazilo. Zkuste to prosím znovu.

Možnosti léčby obezity

Léčba obezity, a především udržení snížené tělesné hmotnosti, nejsou vůbec jednoduché, mimo jiné proto, že základem je dlouhodobé dodržování režimových opatření – redukční diety ve spojení se zvýšením fyzické aktivity. Zjednodušeně řečeno, aby se tělesná hmotnost snižovala, musí být celkový příjem energie nižší než energetický výdej. Je proto potřebné věnovat zvýšenou pozornost výběru správných jídel a také jejich rozložení v čase. Obecně je důležité vyhnout se, anebo alespoň značně omezit, potraviny s vysokým obsahem volných cukrů (sladké nápoje, sladkosti) a nasycených tuků (tučná masa, trvanlivé salámy) a preferovat potraviny nízkotučné, bílá masa, zeleninu a ovoce.
Zvýšení fyzické aktivity aerobního (chůze, běh, plavání, jízda na kole) i anaerobního typu (silový trénink), a to dle individuálních preferencí a možností, je zcela nedílnou součástí procesu snižování tělesné hmotnosti.

Nedílnou součástí úspěšného hubnutí je také správné nastavení psychického stavu, ve kterém může mnohdy velmi pomoci konzultace psychologa. Kromě režimových opatření je možné a u řady pacientů také nutné k léčbě obezity použít i podávání léků, a to jak ve formě tablet, tak i injekcí. Tato léčba snižuje pocit hladu a zvyšuje pocit sytosti. Injekční léčba má navíc přímý vliv na prevenci nebo zlepšení kompenzace cukrovky. U obezity nejsou tyto léky hrazeny zdravotní pojišťovnou. Nejúčinnější možností léčby obezity je tzv. bariatrická chirurgie – operace určené ke snížení tělesné hmotnosti.

Jejich principem je především zmenšení objemu žaludku. Tyto operace umožní poklesy tělesné hmotnosti v řádu až několika desítek kilogramů a napomáhají zlepšení metabolické kondice organizmu, včetně významného snížení rizik spojených s obezitou včetně rizika kardiovaskulárního. Mechanizmy stojící za tímto zlepšením nejsou doposud plně objasněny stejně jako nejsou plně objasněny důsledky významné ztráty tělesné hmotnosti. Na oba tyto aspekty se zaměřují naše výzkumné projekty.

Psychologické aspekty obezity a snižování tělesné hmotnosti

Obezita je z pohledu psychologa komplexní onemocnění. Obézní člověk se musí vypořádávat s mnoha obtížemi, které lidé, kteří obezitou netrpí, nechápou, protože je neznají. Jídlo má v životě člověka důležitou funkci. Jde nejen o funkci alimentační, ale i společenskou, v jídelním chování hraje roli mnoho psychologických a sociálních faktorů. Vzhledem k podmínkám, které naše společnost má – dostatek potravy, nedostatek pohybu – a důsledkům, které z toho plynou, není s podivem, že se jídelnímu chování věnuje čím dál více pozornosti. Není to vždy jen hlad, jenž nás k jídlu nutí. Je mnoho psychických stavů, které se „řeší“ jídlem – u zdravých lidí únava, u psychicky křehčích jedinců různé negativní nálady, smutky, naštvání a jiné nepříjemné emoční stavy.

Motivace obézních pacientů k absolvování redukční léčby může být dosti různorodá. Zdroj motivace je buď vnější, anebo vnitřní. Vnější motivy vyplývají z vnějšího požadavku či nátlaku („měl/a bych“) okolí, nejčastěji rodiny, lékaře, zaměstnavatele, ale i vlivem reklamy, společenské normy, ideálu krásy, který je prožíván jako nutnost zhubnout. Dalším stupněm motivace je vnitřní požadavek. Obézní člověk se bojí o své zdraví, prožívá nepohodlí spojené s obezitou nebo cítí nespokojenost s vlastním tělem. Uvědomuje si závažnost situace a rizika spojená s obezitou, potřebuje se sebou něco udělat („musím“). Jeho rozhodnutí však není stálé, ovlivňuje jej aktuální stav. Nejsilnější z hlediska motivace a vůle je vlastní vnitřní rozhodnutí („chci zhubnout, protože cítím, že je to pro mne dobré a správné“). Co se týká motivace z hlediska jejího obsahu, je primární motivací obézních pacientů k redukci tělesné hmotnosti budoucí či současné zdraví. Kromě stupně a obsahu motivace je také důležité, v jaké fázi obézní člověk za odborníkem přichází. Obezita je chronické onemocnění, které člověka trápí dlouhodobě, a tak i jeho motivace
k hubnutí prochází určitým procesem.

Pacienti se do psychologické ambulance dostávají na doporučení z ambulance obezitologické, kde obezitolog či pacient zjistí, že není schopen změnit a dodržovat režim dle zadaných doporučení, a to i přesto, že by velmi chtěl. K tomu, aby člověk uskutečnil nějakou změnu ve svém chování (což hubnutí je), je nejen zapotřebí aby chtěl, ale také aby věřil, že změna je možná a že je schopen ji uskutečnit. Nejčastěji se v rámci obezitologické praxe věnujeme psychologickému poradenství, které je zaměřeno na změnu životního stylu související s redukcí tělesné váhy pacienta. Mezi obvyklé problémy, jenž s pacienty řešíme, patří hledání motivace ke změně a také emoční jedení. Jídlo se totiž může stát podporou a prostředkem útěchy ve stresu, při smutku nebo krizi. Bereme v úvahu, že ke změně chování vedou i emoce a myšlenky pacienta ovlivňující. Často se setkáváme s pacienty vyžadujícími dlouhodobou psychoterapeutickou péči, vzácností nebývá ani spolupráce s psychiatry. Nejčastěji jde o pacienty s depresí, dlouhodobá práce je nutná u pacientů s poruchou osobnosti.

Psycholog také provádí specifické psychologické vyšetření před bariatrickým zákrokem, které je jedním z povinných vyšetření, jež pacient musí před zákrokem absolvovat. Cílem vyšetření je zhodnotit, zda je pacient z psychosociálního hlediska dobře připraven podstoupit bariatrický zákrok a schopen dodržet přísný pooperační režim, který po operaci následuje.

V rámci obou našich studií bude psychologická podpora dostupná pro všechny pacienty.